CABOTIN.
Dru. A. ŠTOLCOVI.
I.
Jsem suchý patron zdvořilý,
v čas galantní mám frási,
cynický úsměv zlotřilý
se rtů mých neodchází.
Anekdot laxních kluzký spád
mám pohotově vždycky,
znám diskretně se usmívat
a mluvit ironicky.
Když žádá toho společnost,
já hovor vedu mělký,
29
galantní časem svedu toast
na zdraví hostitelky.
Já divadelní klípky znám
a nic mne tajno není,
a pro poměry našich dam
mám ctnostné rozhořčení.
Jsem garçon značně vyžilý.
Už neláká mne žena,
a rád, až den se nachýlí,
dám za stotisíc věna,
ba i za skrovnou apanáž
svou svobodu a jméno.
Snad zdá se, že to renommage –
budiž mi odpuštěno...
II.
A bude zase karneval
a plesy na Žofíně.
A jako loni, letos dál
se budu dívat líně
30
svým monoklem a v koutku kdes
své hltat papirosy,
jak kolem bujně víří ples
a fraků černé šosy
se v pirouettách vznášejí
kol krasotinek bílých.
Já poslouchám tu raději
hlas garde roztomilých.
Sto poklon rozdám bezvadných,
kde chtěl bych nudou zívat.
Sto rukou stisknu lhostejných,
kde chtěl bych ve tvář plivat.
Pak nechám dobré matinky
nad párky v kole bdíti
a půjdu mezi papínky
se dolů posaditi,
na špatné pivo láteřitláteřit,
na naše politiky. –
Můj bože, musí-li to být,
i za tohle měj díky!
31
III.
Já vlasy dal si ostříhat,
– už popel není v modě –
ctím lidský a ctím božský řád
a žiji s každým v shodě.
Já nechal nočních toulek svých,
nedráždím policii.
Pět piji denně plzeňských
a bohabojně žiji.
Já všech svých pletek nechal být,
když vlasy kvapem řidnou.
Už manželství neruším klid
a cestou kráčím klidnou.
Mé staré verše nemravné,
dík bohu, vyprodány.
Teď sotva už mne napadne
mít literární plány.
Jsem suchý patron zdvořilý,
v čas galantní mám frási.
32
Cynický úsměv zlotřilý
se rtů mých neodchází.
Jsem roztomilý cabotin,
jenž časem potlesk klidí.
A zoufalý můj pláč a sten –
ten nikdo neuvidí...
33