PROPADNUTÍ OSUDU.

Jaromír Borecký

PROPADNUTÍ OSUDU.
Když jsi dlouho již své boly nesla, podvědomé bázně, marné boje s vlastní duší, kterou sápou roje zoufalosti, aniž ústa hlesla: vysílený plavec, jemuž vesla padnou z rukou bouřné ve příboje, nemajíc již opor, bez úkoje, na má prsa s pláčem jsi tu klesla. „Nemohu již déle zápasiti. Co jsem zdusit chtěla, samo rdousí. Konec všemu. S bohem! Tma se řítí.“ A já zřel, jak temný stín si brousí na Tebe své drápy zhovadilé a již Tvoje hrdlo škrtí bílé. 11