BEZ PŘÍSTAVU.

Jaromír Borecký

BEZ PŘÍSTAVU.
Proud divoký nás do svých spárů chyt a unáší. Kam? v úzkosti se ptáš. Kde naše spása, ochrana a stráž? Nám brániti se nelze. Zdrán i cit. Kol v závrati vše víří manie, nás mládí, radost, naděj opouštějí, hloub smyčka Osudu se ryje do šíje. Tak vysílenci oni z Jumièges kdys pluli řekou proudem strženi, v mdlob poutu, v nervech rozteklou jak spěž, na prámu, krutostí kam vrženi. Při ústí zachránil je poustevník, čiv hojil žeh, jež spálil Chlodovig. My přístav minuli – – Dál v šíleném tom reji! 15