ÚTĚCHA.

Jaromír Borecký

ÚTĚCHA.
Tak bezmocně jest mi se dívat, jak nemoc mi Tě odcizila... jak apathická jdeš ke všemu, jen do svých ponořena chmur a děsů, jež křečovitě svírají Ti ruce a plaší holubici Tvé duše, že ubíjí se o mříž klece svého těla a krví třísní si křídla. Krví srdce zmítaného záchvaty nezaviněného strachu, hrůzy, jež nemá příčin, než v zmatení chorého čivstva, ve výparech mozku, jemuž ono vše sděluje křivě, radost obracejíc v žal, smích v slzu, v ztrnulost ruch. A pomoci není, než čekat a trpět, přetrpět, přečkat, zda dřív se roztrhne Melancholie závoj, či dřív svou zardousí oběť, a jen s Walt Whitmanem šeptat si modlitbu pevného klidu: „Potkati noc, bouři, hlad, výsměch, nezdar a porážky, jak činí stromy a zvěř.“ 18
Básně v knize Zpěvy života:
  1. ÓDA MELANCHOLII.
  2. PROPADNUTÍ OSUDU.
  3. ODLOUČENÍ.
  4. NAD LOŽEM TRPÍCÍ.
  5. BEZ PŘÍSTAVU.
  6. Z LISTŮ LÉKAŘI.
  7. ÚTĚCHA.
  8. V PŘÍRODĚ.
  9. SLZY.
  10. AŽ PŮJDEM...
  11. V ROZJÍMÁNÍ.
  12. ZAPADLÁ STANICE.
  13. SOUMRAKY DUŠE.
  14. VÝCHOD.
  15. CESTOU PARKEM.
  16. KDYŽ JSI SE VRÁTILA.
  17. SVÉ HVĚZDĚ.
  18. ZA SLUNCEM.
  19. MEDITACE.
  20. ČLOVĚK.
  21. JEŠTĚ SVÉ HVĚZDĚ.
  22. POZDRAV STROMŮM.
  23. NAD VODOPÁDEM V KRIMMLU.
  24. BLOUZNIVÁ NOC.
  25. PODZIMNÍ BOUŘE.
  26. OBĚTI HOR.
  27. SNÍH.
  28. JARNÍ HEKATOMBA.
  29. NA KREMLU.
  30. DVĚ JMÉNA.