Chtěla bych jít...

Růžena Jesenská

Chtěla bych jít...
Chtěla bych jít, jít dalekými lesy, jít trním, kamením a bařinou za nocí tmavých nebo lunojasných pro útěchu tvých očí jedinou. Mne stínů hra by tmavá neděsila, ni výkřik ptáka, ani větru vzlyk, když věděla bych, že mi v dálce zplane největším štěstím jeden okamžik. Samota hluchá by mne nelekala, let pustou nocí by mne neznavil, tam za horami v červánkové záři pod vonných smrčin třásní kdybys byl. Ó, já bych šla i přes oblačné mosty, divoké srázy, závrať strmých skal, ty kdybys v jedné krátké chvíli – muky, bol odloučení se srdce mi sňal. 30 Vše mizelo by před letem mé lásky, tebe bych zřela její průhlední, a došla bych, a došla bych, byť štěstí to v životě mém bylo – poslední. 31