Pět minut.

Růžena Jesenská

Pět minut.
„Ještě pět minut můžeme být spolu,“ – jen krůpěj žití – roky života však za ní dala bych, ty plynou v bolu, a ona jediná v nich – hvězdy jasnota. Ručičky s chvatem ukončily štěstí, jen pohled ještě, skoro zamžený, a blaho minut těch mě musí vésti v života dny a noci bez změny. A kam se dívám, kam se dívám náhle, když unavena klesám zoufale na cesty bez rosy a růží – sprahlé, že v zraku plane štěstí bývalé? Ještě pět minut plných záře, blaha chvěje se clonou času k srdci – sem, ať křiví se tmou drsná žití dráha, když svítí věčné světlo v srdci tvém. 35