Epilog.

Epilog. Tam vysoko...
Tam vysoko mi řekla nebesa i v jemné cloně mlhy celá zem, purpuru zář, jak padla do lesa, údolí kouzla čistým obrazem, slavíků píseň, horských tišin květ, že milovat mám svět! Tam vysoko mi řekl bystřili šum a život dole v síti drsných cest, těch klopot, žalů, radostí a dum a na vše němá, zlatá sprcha hvězd, tam osten vryt, tu růže půvab vset, že milovat mám svět! Tam vysoko mi řekl okamžik, jenž pohledět mi v hloubku žití dal, paprslek lásky, jenž mi v srdce vnik, 95 měsíce srpek, jenž mi v oči plál, vzpomínek milých celý družný let, že milovat mám svět! Tam vysoko mi řeklo srdce mé, jež bilo s oddaností sudbě vstříc, že růže své si každý neseme a těžko soudit, kdo jich nese víc, a byť mi svadlá nerozkvetla hned, že milovat mám svět! Tam vysoko mi řekl sám Pán Bůh, že stojí za život pln běd i tmy chvil čisté jasno, vonný jejich vzduch, byť návrat kynul v boj a do přítmí, za okamžiků teplo, zář a vzlet že milovat mám svět! 96 OBSAH.
Prolog3 Dvě sloky5 Modlitba6 Zapadá slunce8 U paláce10 Byl srpek zlatý12 Na moje když víčka sletí13 Když listí opadalo14 U kostela15 Slib18 Z pěšin a cest20 Vánoční38 Melodie42 U splavu44 Zdálo se mi46 Zas v lese47 U kříže49 V sadě51 Když den se loučil52 Pod mraky54 [97] Časně z rána56 Co si vlny povídaly58 Dumky o jedné chaloupce60 Stráni65 Tys trpěl také67 Bez radosti68 Písnička69 Dolente70 V paprscích luny72 Zapomenout73 Jarní vzpomínka75 Dávno77 V stínech79 Když usínám81 Sen83 Jeden okamžik85 Den v říjnu86 Sen v kathedrale89 Calmato92 Stojí hory osněžené94 Epilog95
E: až; 2004 [98]