Ne celý člověk ten, jenž na všech cestách svých

Rudolf Bort

Ne celý člověk ten, jenž na všech cestách svých Ne celý člověk ten, jenž na všech cestách svých
 kvést růží záhony zří v barvách nachových, jenž nikdy nepoznal, jak ledný studí mráz, jenž neví, co je vzdech a bídy tklivý hlas. Zda stále v blankytu plá moře zlatých hvězd? Den bílý má svou noc a slunce v mračnech jest, a celý svět je zář’ a celý svět je stín, svit zlatý s hora jde a temno ze hlubin. Však je to soulad jen, jenž všude musí být, též jemu život náš se musí podrobit, jej rovněž z protiv dvou Bůh spravedlivý stkal, a aby lidský byl, dal radost mu i žal! 5
Básně v knize Slzy a úsměvy:
  1. Ne celý člověk ten, jenž na všech cestách svých
  2. Noc.
  3. Duma v jeseni.
  4. První sníh.
  5. Dvorec.
  6. Hrob.
  7. Zimní noci.
  8. Stopa ve sněhu.
  9. Sám a sám.
  10. Česká jarní.
  11. Ve chvílích oddechu.
  12. Schovanka.
  13. Pod besídkou.
  14. Dědeček.
  15. V jaru žití.
  16. Vdova.
  17. Zapomněla...
  18. Stařenka.
  19. Starý Křikava.
  20. Slepé dívce.
  21. Relikvie stáří.
  22. O naší babičce.
  23. Nevěsta.
  24. Růže.
  25. Pohádka o jabloni.
  26. Kolébka.
  27. Zvony.
  28. To štěstí největší...
  29. Spícímu děcku.
  30. Své první básni.