Tažní ptáci.

Vilém Ambrož

Tažní ptáci.
Kam, ptáci, rychlou perutí vás vede touha snivá? Vždyť po vás truchlí šumný les i háj, i rodná niva. A naší lípy vonný stan, v němž písně nám jste pěli, jak bolně zírá do nebes, tak sirý, osamělý! Hle žalem lípa zbavuje se zeleného skvostu, a lupení jak slzný tok se proudí s letorostů. Žel! plavci smělí nedbají, jen v cizí touží kraje, kde širý vlní ocean, kde slunce žhavě plaje. Však jedněm hroby ustelou vln zhoubných klamné něhy, a druhým peruť ochromí ty palné slunce žehy. A kterých nebe zachová, vás volám celou duší: jen přileťte vy opět k nám, vždyť vlasť vám nejlíp sluší! 36 Pak jarní slétne omlada, z líp hojně vzejde květů; ó pějte, pěvci, vlasti své, a nechte cizých světů! A práhne-li to hrdélko vám po lahodném stredu aj, v květech lípy slovanské dosť slovanského medu! 37