Znělky.

Vilém Ambrož

Znělky.
I. I.
 Divě moře vlnobitné hučí, vln se spousta věží ku nebesku s miliony hromných bouře vřesků z jícnu, z něhož bol a hoře pučí. Kolem loďky slabé vichr skučí, mnoho zakvílí tu z loďky stesků, veslařů však sbor – aj – v bouři, v blesku v divém ve jásotu jenom hlučí. Vlasti, ty’s ta loďka, v nížto kvílí národ ubohý; to děsné moře svět jest, jenž tě v propasť vrhnouť pílí. Synů tvých však mnozí – jaké hoře! nevěrou ti utlumují síly, ku zkáze ti jsou, ne ku podpoře. – II. II.
 Ještě nezhojeny rány tvoje, od cizinců jaké’s zakusila, by však síla tvá se udusilaudusila, nové vypryšťují bolů zdroje. Vrhnou na tebe se běsné roje, nutí tě, bys jedu kalich pila, bez Boha bys ve nevěře žila, smrtící bys podstoupila boje. Drzou rukou chrám se przní Boha, v lichou čáka osvětu se klade, 45 svatyně tvé drzá šlape noha. Svléci národ chtíce z náboženství mamem ničí tělo jeho mladé – či blud života je rukojemství? – III. III.
 Zardiž ty se, mladá Čechie, národ svůj,svůj že vodíš ve strasti! Za tvé činy, věř, že ve vlasti žádný se ti věnec nevije! Národa kdo víru rozryje, kal kdo hází čisté ve slasti, kdo se v bludné kochá propasti – toho pro vlasť srdce nebije. Pravou vštěpuj v srdce osvětu, s Bohem opírej se o rozum, do vyšších ho vodiž do světů; tam mu pravá kyne svoboda, ztad mu jenom kvete krása, um, ztad mu plyne bláhy lahoda! – IV. IV.
 Ondy co jsem ve snu strašném zíral? – S hory vysoké jsem smutným okem za šumícím hleděl řeky tokem; bol mi mocně srdce v hrudi svíral. Ha! tu přede mnou se tábor rozestíral, 46 rozložil se v dolu ve hlubokém, otravným se řeka stala mokem, moky hltavě sbor vzteklic sžíral. Z lític očí vášní proud se blýskal – nikdo hrozný hled ten nevylíčí – mrazem stydnul jsem, kdy sbor ten výskal. Na to sbory ke mně hovořily: „Aj, vždyť my jsme národ holubičí, osvícenci jen – nás zpotvořili!“ – 47
Básně v knize Pestré kvítí:
  1. Krásná Vasilisa.
  2. O dvou hvězdičkách.
  3. Duchů stráž.
  4. Růženec.
  5. V přírodě.
  6. Bez Boha.
  7. K práci!
  8. Naději vlasti.
  9. Pochod.
  10. Tažní ptáci.
  11. Obrana.
  12. Kapka.
  13. Tré hlasů.
  14. Naše zbraň.
  15. Znělky.
  16. Slzy matčiny.
  17. Dítko.
  18. Dětský sen.
  19. Kaple.
  20. Naděje.
  21. Tužba.
  22. Věnec.
  23. Nebes pláč.
  24. V lese.
  25. Potok.
  26. Pomněnka.
  27. Jitro.
  28. Jarní vánek.
  29. Časný skřivan.
  30. V cizině.
  31. Zpomínka.
  32. Kvítí ledové.
  33. Útěcha.
  34. Nečinným.
  35. Má duše oltář Boží.
  36. Hora.
  37. Ptáče.
  38. Podoby.
  39. Duše.
  40. Pěstounům.
  41. Včelka.
  42. Jindy a nyní.
  43. Památce Sušilově.
  44. Ozvěna roku 869.
  45. Na památku čtrnáctisetletých narozenin sv. Otce Benedikta.
  46. K pouti do Říma.
  47. K nastoupení Jeho Milosti nejd. Dr. Františka Sal. Bauera na prestol biskupský v Brně.
  48. Advent.
  49. U jesliček.
  50. Nový rok.
  51. Oběť tříkrálová.
  52. Ježíš přítel dítek.
  53. Halíř sv.-Peterský.
  54. Ecce lignum crucis!
  55. Křížová cesta.
  56. Vzkříšení.
  57. Vzkříšení.
  58. Znělka.
  59. Srdce Páně.
  60. V den nanebevstoupení Páně.
  61. V den očišťování blah. Panny Marie.
  62. Královno, buď zdráva!
  63. Maria!
  64. Růže tajemná.
  65. Smrť sv. Školastiky.
  66. V den sv. Cyrilla a Methoděje.
  67. Na dušičky.