Potok.

Vilém Ambrož

Potok.
Potůčku ty čilý, což se v temném boří stříbrojasné vlnky tvoje nahovoří! Jak by neplesala stříbrná má ústa, tísícerá krása kolem nich kdy vzrůstá? Šepci o kameni, přes nějž vlnka houpá, mluvím o květince, co se ve mně koupá. Zpívám o slavíčků snivém klokotání, suslím o větérků milodechém vání. Rozmlouvám já s borem, nade mnou co šumí, volám vábným hlasem laněk plaché tlumy. Motýlu se divím, jenž se letmo blíží, vítám nebes krásu, co se ve mně shlíží. 58 Hlásám mocnou ruku nebeského krále; pěj ty se mnou, pěvče, stále k Boží chvále!