Oběť tříkrálová.

Vilém Ambrož

Oběť tříkrálová.
Od východu v nedočkavém chvatu králové se berou k Betlému, a kde hvězda ozařuje chatu, pokloní se dítku, Bohu svému. Vzácné dary k nuzným jeslím kladou, ku kadidlu pojí myrrhu, zlato; duše jich se plní božskou vnadou, srdce láskou k Spasiteli jato. – K jeslím Tvým též, dítko, poklekáme, s duší zbožnou blížíme se Tobě; jakých my však vzácných darů dáme v nestateči své a ve chudobě? Kadidlo Ti dáme proseb vroucích, jichžto vůně k nebesům se vine; ó kéž vždy, i ze rtů kdysi mroucích chvála Tvoje hojným tokem plyne! Zlato dáme, lesklé drahokamy, ctností svatých přineseme skvosty; ctnosti září nadzemskými plamy, jimi k Bohu zbudujeme mosty. Myrrhu dáme! Přijmi naše kříže, jež nám ssílá mocná Tvoje ruka! Bolesť srdce k Tobě, dítko, víže, Tebou v radosť promění se muka! 89