Maria!

Vilém Ambrož

Maria!
K Tobě zraky zdvihám v divém světa víru, Maria, Ty hvězdo jasná, prvá ze hvězd směsice! Uveď dítky svoje v blahý přístav míru, utiš vlnu zrádnou, utlum bouře vřesky, ať se zjeví plavcům truchlým země spasná! Neoslyš nás dítky, na naše dbej stesky, pokoj věkostálý propůjč všemu míru, mořská hvězdice! K Tobě utíká se v bědách lidské plémě, Maria, Ty žalů moře! Ty nás z bolů vyprosti! Jako v moře širé proudí vodstvo země, v mořském jak se lůnu toků voda skrývá, tak i v Tebe skládá lid svá bolná hoře! Dejž, ať hříchu strasť nám srdce nerozrývá, ať nám vzejde v srdci ctnosti blahé sémě, moře milosti! Shlédni v zemské plémě s nadhvězdného kraje, Maria, Ty mužná paní, mocná naše obrano! Tvůj-li prapor slavný našim šikům vlaje, snadno rozdrtíme cizích vojů davy; těla chtíč, pych světa, ďábla ponoukání nezmohou nás nikdy, skloní zpupné hlavy! Uvediž nás z bojů v poklid věčna ráje, naše ochrano! 114

Kniha Pestré kvítí (1883)
Autor Vilém Ambrož