Růže tajemná.

Vilém Ambrož

Růže tajemná.
Znám já růži vonnou nevadnoucí vnady, její krásou tonou v slastech rajské sady. S nebe byla dána růže zemi kleté, zpět pak v nebe slána nebes krásou kvete. Nachu rudá žáha lupen její šatí, nebes rosná vláha lemy skvostně zlatí. Než i trnů hroty listí její skrývá, často osten zloty v kalich se jí vrývá. Růže plna tajů Matka Páně jesti, zdobu rajských krajů Pán Bůh sám si pěstí. Ctností sterých krásy v zlatoháv jí pojí, rosou věčné spásy trní rány hojí. – 115 Přijmiž od svých dítek, Matko, slávověnce, spojily jsme kvítek trojí na růžence. Jeden radosť září, druhý bolem zmírá, s vítěznou pak tváří třetí k Tobě zírá. Radosť, žalů zdroje,zdroje v oběť Tobě dány – přiveď dítky svoje v nebes věčné brány! 116