Tiše, tiše, tiše, duše má.

Růžena Jesenská

Tiše, tiše, tiše, duše má.
Tiše, tiše, tiše, duše má, však nám lépe bude oběma, až se zase jaro navrátí a ty cesty naše ozlatí, až mi ruku k srdci přivineš, sladce řekneš: „Moje, moje jseš.“ Tiše, tiše, tiše, duše má, však nám lépe bude oběma, až se spolu zavřem přede vším, co jde jako stíny světem tím, až ty jako slunce zaplaneš, slavně řekneš: „Moje, moje jseš!“ 48