Zpět zavolat bych v náruč svoji chtěla...

Růžena Jesenská

Zpět zavolat bych v náruč svoji chtěla...
Zpět zavolat bych v náruč svoji chtěla přes červánkově zlaté břehy země ten včerejší den, kdy se potápěla,potápěla jak slunce zářící má duše ve mně. Kdy jako poslzený ostrov tmavý se vzdalovala od nás tíha žití, a já v tvém mlčení a sklonu hlavy postihla zázrak, kterým nebe svítí. A zvony objaly nás mořem písně tak smiřující, zahřáté a slavné, a mrak, jenž cesty zatahoval přísně, nám zmizel, jak když vzduchem křídlo mávne. Kvetoucích zahrad bílá dálka předla nás ve svůj závoj zadřímlý a vonný, tvá duše nade mne svá křídla zvedla, ach, zadržet bych chtěla chvíle ony! 58 Ten nesmrtelný včerejší den zmnožit, jak jabloň květy, jako drozd své sloky, pod křídly tvými báseň svoji prožit – své bouřné dny a utišené roky. 59