Mezi stěžni.

Růžena Jesenská

Mezi stěžni.
Do lesa stěžňů vysokých jsem zbloudila, a jediná jen hvězda z nich mi svítila. Ruch na lodích již utišen byl v podvečer, zněl moře zpěv a šum a sten jak z jiných sfér. Byl červánek jak růží vděk sem vsypaný, a lodi jako vlaštovek dav spoutaný. Jen rozletět se, rozletět, ach, Bůh ví kam, ač letěly by v širý svět, já domů k nám! 36 Vysokých stěžňů tichý les mne vábíval, já hleděla jsem do nebes a v dál a v dál. Tak hluboce jsem myslila a beze slov na hvězdu, jež mi svítila, a na domov. 37