Zavolám do lesů.

Růžena Jesenská

Zavolám do lesů.
Zavolám do lesů hlubokých, slyším své volání zpět, nezní tvá odpověď sladká z nich, a já bych plakala hned. A já bych uzlíček svázala, spěchala nocí i dnem, až by tvá slova mi jásala, že ve tvém objetí jsem. Až bys mi do srdce zavolal, jak mne máš, miláčku rád, tak by mne žádný král nedoved’ oblažit stotisíckrát. A když tak do lesů zavolám, myslím, že slyšíš mne kdes, že se mi někdy přec ozveš sám,sám jako ten hluboký les. 72