Oleandry.

Oleandry.
Ty krásné, svěží oleandry na renaissančním balkoně a zlatý odlesk vidím nebes na polosmyté Madonně. Ach, dávné časy, kdy ten vonný, ten růžový mne vábil květ, a milý koutek osamělý mi nahrazoval celý svět. Kus bylo nebe nad mou hlavou a nad balkonem starý krov, já viděla jsem jen ty růže a tesknívala pro domov. Když smutným tonem kapky deště padaly v okap rezavý, já pod kvetoucí oleandry kouzlila známé postavy. 75 Když vlaštovky se mihly kolem, mně bylo taky do letu, mé děcké srdce tajně, tajně – jim zachvělo se v odvetu. Co netušených od té doby dnů osud napřed’, chvil a změn, jak mnohý boj je dobojován. a přežit – skoro zapomněn. A řeknu – také mnohé štěstí mi vlítlo přímo do duše, jak tehdá bych je byla zvala již v zamlžené předtuše. Ach, dávné časy! Ve samotě, když náhle duši teskno jest, ještě ty svěží oleandry nad hlavou vidím v růže kvést. 76