Když zabloudím.

Růžena Jesenská

Když zabloudím.
Když zabloudím si nahoru k hvězdnatým, světlým říším, mne zdá se v sladkém hovoru, že srdce tvoje slyším. A hledím klidně na větve, vím, že víc nerozliším, kdy tluče mé, kdy drahé tvé – vždy spolu obě slyším. A tenkrát hledím na nebe s tak tichým snem a tišším, když na svém – blízko u tebe tvé drahé srdce slyším. 88