RADOST.

RADOST.
Jde radost srdci jako nebem duha, tu vyzáří a někde bledne zas, a jedna přejde, po smutku jde druhá, to rozsvěcuje nebe hvězdy v nás. Jsou radosti, jež korunují štěstí, a jiné jsou, zas drobní motýli, a jiné jako v květu ratolesti, jež zůstanou až k šeru mohyly. Když těší člověka a když ho vzruší, ať hvězda neb duhová bublina, to letí kouzlo netušené duší a na chvíli v ní rozpor usíná. Jsou radosti, jsou, ale ze všech mnohých ty největší, jež dá nám okamžik, když vdechnem teplo srdcí do ubohých a nechcem světa uznání a dík. 72 Když oblažíme jiné bez odměny, a jediným je svědkem Pán Bůh sám, nabude skutek teprv pravé ceny, a vejde v srdce pravá radost nám. Co proti té jsou všecky světa chvály, co pověst, obdiv, ódy bohaté, ó, větší štěstí – zříti úsměv z dáli a blahem ruce k nebi sepjaté. To všecko v radost velikou se zkříží, jak duhy vidmo v srdci hlubině, kdo chce – ten najde křídla zlatá v tíži cest života – a slánce ve stíně. 73