CO PLATNO BY MI TVOJE NEBE BYLO...

Růžena Jesenská

CO PLATNO BY MI TVOJE NEBE BYLO...
Co platno by mi tvoje nebe bylo se slunce vznětem, s tichým kouzlem hvězd, co přemýšlení, jež mne usmířilo s života kříži, jež se musí nést, můj Bože, kdybych tady byla sama? Ať mnoho trpím, až se hlava skloní, ať kříž je těžký, pod nímž mnohý kles’, ať oči mé jak řeky slzy roní, ať bolí zítra, co mne hřálo dnes, jen, Bože, nedej, abych byla sama! Stát jak strom v poli k nebi vzhůru čelem je velkých údělem, já spjatou být chci se srdci, jež budou v žití celém můj ráj, můj domov, věčnost má, můj klid – ó, Bože, nedej, abych byla sama! [89] Dám vše, co hlava za léta mi stvoří, mozoly rukou a sny nocí svých, dám sebe celou s láskou rovnou moři v hodinách šťastných, ale taky v zlých, jen, Bože, nedej, abych byla sama! Až řekneš „dost“, a v zápase neb tiše své těžké dvéře za mnou zavře svět, těm kolem sešli sílu se své výše a moje prosby vyslyš naposled – – můj Bože, nedej, abych byla sama! 90

Básně v knize Slitování a láska: