KVETE VŘES.

Růžena Jesenská

KVETE VŘES.
Kvete vřes, kvete vřes, záře padá od nebes, a mně padá z očí tvých, co chceš vědět, vyčti z mých, však to břízy nevyzradí, jak se máme rádi. Kvete vřes, kvete vřes, ty mě vineš k srdci dnes. – – Přes ten času let a chvat, budeš mě mít vždycky rád? A v to tiché, světlé ráno říkáš tiše: „Ano!“ Kvete vřes, kvete vřes, upřímně mi odpověz: 110 Nebe s růží karmínem a to štěstí – není snem? „Snad, leč, až se někdy vzbudím, tebe – neprobudím!“ 111