TY ZVON JSI, A JÁ SRDCE V NĚM...

Růžena Jesenská

TY ZVON JSI, A JÁ SRDCE V NĚM...
Ty zvon jsi, a já srdce v něm, tak mluvit budem se světem, ať zvoní, zvoní čistý hlas do mlhy, noci v pravý čas, dnes pro radost a pro štěstí a zítra hojí bolesti, ať jedny ze sna probudí a druhé k činu povzbudí! V tom velké pravdy poslání ať po zlepšení vyzvání, kde páše tyran bezpráví, kde vřed se šíří bolavý, kde nerovný boj utká se, kde lid mře v žití zápase, kde slabší sténá pode jhem, ty zvon buď, a já srdce v něm! Co nedovedem každý zvlášť, to dokážeme spolu, zášť 130 byť chtěla srdce vyrvati a v jednom oba ztrestati. Ó, musí mlknout, musí mřít, když nemá komu srdce bít, a oněměl by taky on: bez srdce zvon by nebyl zvon! 131