ŽALOV

Růžena Jesenská

ŽALOV
Žalov, Žalov! Oči vyděšené v jabloňové záři jsem tam stála, mraky, skály, slunce zkrvácené... Přemýšlení slula jedna skála. Přemýšlení v propast nebe rylo tvrdé otázky a odpovědi, jaro všecko vzalo, nevrátilo, jen krev rudou do života šedi. Kostelíček jako narcis bílý v blankyt zasazený nad Vltavou, dole cesty dvě se překřížily: čekající záhon s křivkou dravou. Země krásná, přebolestně drahá, posvátnými ohni duše zkvétá, ale Žalov stíny svými sáhá do celého života a světa. [13]

Kniha Srdce (1927)
Autor Růžena Jesenská