VĚČNOST

Růžena Jesenská

VĚČNOST
Kdosi mluvil svítícíma očima, hlasem třpytivým a srdcem vzníceným. Soumrak kouzlo má, a moře duši má, touha křídla má! A já jdu s hořem svým! Kde jsem slyšela již onu horoucnost, kde to mládí žhavé mě již vzývalo? Úsměv můj si našel odpověď – a dost: šla jsem s hořem svým, jež sladce zpívalo. A pak v půlnočním jsem zřela zrcadle, jak i moje oči svítí modrostí oblohy a moře... Noci vychladlé, buďte pozdraveny svatou věčností! [30]