ZAHRADA

Růžena Jesenská

ZAHRADA
Od země k nebi větve, vzduch, květy a květy, květy a život hýřivých barev, duh v růžové zlato vsetý. Do květů slunce zapadá, ve slunci květiny hoří, kouzelná je tvá zahrada od nebe dolů k moři. Až k moři a tam čeká loď, bělostně plachty svítí, na konec světa mě doprovoď a vrať se k svému kvítí! A nech mě jíti do stínu, usměj se odchodu mému, značí jen změnit krajinu – srdci opuštěnému. [31]