SLUNCE

Růžena Jesenská

SLUNCE
Slunci se zachtělo otevřít oblak a na nás pohlédnout. Tulák! Slunce a my! My spolu tulácké hlavy žhavě klademe v zelené trávy. Modli se, slunce, přísahej, srdce, bij v prsou, hoř v nebi, horoucně, prudce! Slunce je zázrak, jako slunečnice, jak kolébka a zhaslá píseň svíce. Stojíme na zemi a poznávámepoznáváme, svět s nebesy jak vítězí a klame. Slunce, tys přišlo ohněm naše dráhy změřit? My chceme žíti, milovat a věřit. – – – – – – – – – – – – – – – – – Slunce krvavé zapadá, a noc se blíží, dvě osamělé pěšiny se zkříží. [35]