Padaly hvězdy...

Růžena Jesenská

Padaly hvězdy...
Padaly hvězdy, jako když zlatým zapláče deštěm nebeský strop, a já jsem snila: „Hrstkou těch slzí, nebeská sféro, hlavu mi skrop!“ Tichounko v křoví chvěla se píseň, opojný růže dýchala žal, padaly hvězdy zdlouha a světle, stříbrný srpek nad nimi stál. S skropeným čelem zřela jsem k nebi, padaly hvězdy, sršely níž, hasnuly v temnu šumících větví, svitnuvše srdci: „Doufati smíš!“ Daleko bylo tehdá mé nebe, šla jsem mu přece s nadějí vstříc, do srdce mého z očí tvých drahých padaly hvězdy, – – nezhasly víc! [8]

Kniha Úsměvy (1889)
Autor Růžena Jesenská