Horské perly.

Růžena Jesenská

Horské perly.
Zurčelo to kořáním, já jen poslouchala, jak se perla s perličkou mezi mechem smála. Mohly by mne rozesmát jejich smíchy šumné, kdybych sama nebyla, kdybys ty byl u mne. Spouštěly se, spouštěly po balvanech s hůry nekonečné, bělostné horských perel šňůry. Což já bych je chytala, ráda do svých dlaní, kdybych tebe viděla stoupat nad kořání! [22]