Večerní.

Růžena Jesenská

Večerní.
Den zlatý na sklonku. Jdu od tebe a v polosnu zřím ještě oči tvoje, kam zadívat se pak, – než na nebe?! Hle! Září v plné kráse – bez závoje; sní? Nesní, láká modrým úsměvem své berušky. – – Den zlatý na sklonku, jdu od tebe; kde které srdce – tepe do zvonku, kde který sen – dlí v nebi svém! Ne, zemi nevidím teď v podvečer, mám tebe ještě srdce, duši plnou a odnáším tě s sebou do těch sfér, jež topí žal svou pozlacenou vlnou, jež kropí čelo luny paprskem a jiskrou hvězd. Ne, zemi nevidím teď v podvečer, kde která touha – rozlétá se s ním, kde který sen – dlí v nebi svém! [84] Ach, tonu zase již v ten okamžik: tam nebe tuší jiných nebes chvění, já tuším vroucí našich duší styk – to nekonečné, čisté – polibení; i naše láska byla srpečkem, kam naroste?! – Ach tonu zase již v ten okamžik, kde které štěstí – letí dál a výš, kde který sen – dlí v nebi svém! 85

Básně v knize Úsměvy: