Víš, co je bída?

Jan Ježek

Víš, co je bída?
Na ztuchlé slámě chorá matka leží a v chladné jiztbě drobných dětí řad; z nich nejstarší od domu k domu běží a kousek chleba vyprosí všem stěží, by na okamžik utišily hlad. A chorá, tajíc veliké své bolesti, chce polozkřehlé zahřát lichou pověstí, že zavítá k nim dnes již urozená paní by pěkné seděly a těšily se na ni – že bohata a na zlatě jen jídá....jídá... Víš, co je bída? Ač slunko vyslalo již ranní zoru, muž ve žaláři dosud nezdřimnul a stále zírá mříží po obzoru tam do dáli za nebetyčnou horu, kde jasný azur nad vlastí se pnul. Chtěl ujařmené zemi, svému národu jen mečem slova získat zlatou svobodu. Když ideám svým k trůnu proklestil již dráhu, jat zradou přítele a jiným na výstrahu stráž pečlivě ho dnem a nocí hlídá... Víš, co je bída? 9 Na damašku si boháč líně hoví a v jeho tváři jak by trůnil klid, však v útrobách co bouří, ani slovy, ni pérem, štětcem mistr nevypoví, byť v umění byl pravý ostrovid. Jak sladce snil vždy prostým rodným pod krovem, jak zdravým byl, než rozloučil se s domovem; leč v paláci ho míjí sen a děsné hlasy „tys vrahem, lupičem!“ mu otravují kvasy, duch mdlý i tělo, líce jako křídla... Víš, co je bída? 10