Z cyklu „Vánoce“.

Z cyklu „Vánoce“.
Krajinu halí koberce sněžné, v okna mráz kreslí květiny něžné. V květinách psaná čísti lze slova, k nám že přilétly vánoce znova. I. Chaloupka září v slavnostním šatě, jako by stála celičká v zlatě. Z ciziny dítky domů se vrací, stařičká máti má to zas práci. 45 Tu líbá dceru, zde vítá syna, vnoučátka vřele tulí do klína. A to je hluku, a to je řečí, jako když vojsko pospíchá k seči. Babička všecky po líčku hladí, každý jí šepce: „Máme tě rádi!“ II. Jesličky malé ve světel moři, v prostinkém chlévě pastýř se koří. Za ním jdou jiní z blízka i z dáli, nesouce dary novému králi. 46 V pravo i v levo ovečky, stromky, pozadí tvoří betlémské domky. Nad chlévem hvězda o ohonem třpýtí a třem mudrcům na cestu svítí. Z oblaků letem andělé spějí, „Sláva buď Bohu!“ radostně pějí. Babička dětem rozkládá hbitě, jak přišel Kristus na svět co dítě. Jak se na chudém narodil loži Spasitel lidstva, pravý syn Boží. Jak velkou lásku k dítěti mívá, které se rádo k němu modlívá. 47 Do chrámu spěchá s tatíčkem chutě, třeba i zima řádila krutě. Takovým dítkám dárečky skytá, po smrti k sobě do nebe vítá. Naslouchá slovům stáří i mládí, na konec zavzní: „Máme ,Ho’ rádi!“ III. Jen nakroj si již, babičko, ať věštbu svoji uvidíš, zde panenské máš jablíčko, zda bude hvězda čili kříž. Nám všem, jak jsme zde u stolu, jen dobré věští sudička, snad tobě s námi pospolu, se také zjeví hvězdička. 48 A stařenka všem po vůli hned žádosť dítek ukojí, své jablíčko si ve půli u kamen zvolna nakrojí. „Tak ukaž nám, co čeká tě?“ zas voláno na babičku. „Kříž!“ – Děsné ticho v komnatě a oko roní slzičku. Leč babička si popílí: „Kdo pověrám by věřil dnes!“ Mrak z čela dítek rozptýlí a v chýžce znova radosť, ples. 49