Naše žití.

Jan Ježek

Naše žití.
Po bouřném moři vetchý koráb letí a prudkým zrývá chvatem hladinu, že vichrem brzy k nebes výši stoupá a brzy klesá v děsnou hlubinu. I praská stožár, plachta stržena – však maják nikde; hvězdy v hrůzný mrak se skryly; lodník zří, jak tůň se již již rozvírá – a k nebi pne svůj teskný zrak. A prudce letí koráb jako šipka po moři úskalím vždy dál a dál. Již narazil; – jak vzdálen ještě cíle – a jmění, život pohřbil v lůně skal. * ** Znáte moře, znáte koráb vetchý i úskalí ve víru života; – patřte k nebi, pokud ještě jasné: pozdě již, kdy loď se troskotá! 76