MÁ PÍSEŇ.

Sigismund Bouška

MÁ PÍSEŇ.
Jaká to byla píseň, kterou jsem hledal? Nebylo retů, které by jí se chvěly, nebylo básníků, již by ji zpívat směli, lidskému retu Nejvyšší schopnost tu nedal. Vzpomínka bledá na časy před vším časem, na světa všeho prvotní jas a krásu v okamžik světlý vykvetla v duši v žasu, ozvěna pouhá, myšlenky vanula hlasem. U moře sedím přimrazen vlnění shonem: nesmírný oceán zvráceným zdá se zvonem, v hlubinách kdosi tam srdcem věčnosti bije, vlny se houpají, jaká to symfonie!... Slyším svou píseň, svatým v ní pláče tonem. Helgoland.
14