JEN TO NEKONEČNO MILUJI...

Sigismund Bouška

JEN TO NEKONEČNO MILUJI...
Jen to nekonečno miluji, kde nikde břehů v dáli netušit, ty hloubky tajné, o nichž dobře vím, a na povrchu věčné vlnění. Jdou vlny stále z dálky nesmírné, jdou ke mně svorně v témže průvodu: jsou myšlenky to duše nejdražší, tak široké a stejně hluboké, jak moje moře, které miluji. Ó, hudbo toho snění, šumění, tak monotonní, slitá z tisíce a tisícera zvuků nejkrasších! Já rozumím ti, stále rozkládám ten souzvuk šumný, hledám svůj v něm tón, ten jeden, jeden, po němž umírám... A jest tam kdes, v té hloubce na dně až je ukryt, ztajen, na vrch nemůže, a moje duše s ním je sloučena a navždy, navždy v jednom dvojzvuku. Helgoland.
15