LASTURA.

Sigismund Bouška

LASTURA. (CONUS INDICUS.)
Tajemný útvare svinutý, záhadnou zdobený runou! oceán vidím vzedmutý zářiti růžovou lunou. Hleďme tu podivnou malířku! tu tajemnou kresbu a rýhu! Sepií črtala na šířku v klikatém spádu a zdvihu. Jakoby podmorskou kraslicí v rukou tím zázrakem točím, tajemné symboly, krášlící vodní ten domeček, zočím. Zdá se mi, vlny maluje jakoby hřebeny horské, a do své skořápky vpaluje domácí ozdoby morské. Někde tam na dně až ležela, po vlnách touhou chřadla, obrazem jejich se zachvěla, jej zachytla do zrcadla. 34 Neznámé lodě pevniny, záhadné dílo lidí, stínily podmorské krajiny, lastura na dně je vidí. Plachty a vysoké stožáry nesou se majestátně a škeble jejich útvary v skořápku črtá chvatně – Zdiveně hledím v lasturu: takto si škeble kreslí! Chápu, jak Tvůrce azuru skrýt se moh’ do hračky jeslí! Norderney.
35