PÍSNĚ V HORÁCH.

Sigismund Bouška

PÍSNĚ V HORÁCH. (Vzpomínka u moře.)
Na svoje hory vzpomínám, na vísku zapadlou v lesích, na ni se vážu a připínám, k drahým těm letím skalinám vichoru na kolesíchkolesích. Bylo to tisíce, tisíce cest, údolím vzhůru jsem stoupal, nad hlavou slunce neb myrjády hvězd, pod nohou kamení, vřesy a klest, klas jenom travin se houpal. Posvátné cesty, vás vzpomínám dnes, vás sterou jsem posázel písní, ten růžový z kamene vytrysklý vřes, ty čekanky u cesty, borový les, ty slyšely, co srdce vysní. 38 Za každým kamenem, všecky je znám, jedna se písnička krčí, vítá mě, vstává, jediný plam, rozpíná ramena k dívčím hrám, voní a kývá mi smrčí. Kudy jsem chodíval, s větry spěl, písně jsem tryskavé skládal, nové jsem nápěvy hledal a pěl, nikdo, než Pán Bůh, je neslyšel, do travin oheň jich padal. Písně mé, co tam děláte teď? Neuzřím víc vaší tváře? Mlhy mě halí, moře a šeď, kde jste? snad vaše odpověď je po horách třesavá záře... 39