ZMUČENÉ VRBY.

Sigismund Bouška

ZMUČENÉ VRBY.
Proč jste mi vrby mé zmučili? radost mou za klášterem! Krvavé zvedají pahýly, mrtvy se nepohnou šerem. Opřená o sloupy kovárna jediným žhavým plá okem, a mých vrb těla beztvárná katanů chvějí se krokem. Nesmírné olše u vody sesterským pláčem šumí, neznámou řečí přírody šeptají, vzlykot tlumí. Kde jsou ty sněti divoké, ramena křivolaká, chumáče listů vysoké, vějíře, v nichž se smráká? Proč jste mi vrby mé zničili? Bolest má šíří se polem, stesky vrb do mne se přelily a příroda rozumí kolem. 68