Jiří.
Vám žena, Jiří, hladem, bídou zmírá
vždyť také víte, co jest hlad a nouze,
své srdce obměkčte, jest slabá, bledá...
A Jiří dolní ret svůj stáhl pouze.
Vím, Jiří, vím, že zradila vás všecky,
že žalář zkusili jste a pout hrůzu,
však jest jen žena a teď žalem šílí...
A Jiří spínal mlčky svoji bluzu...
Jste jako kámen! Vzpomeňte si přece,
že její obličej jest sešlý, bledý,
jenž dřív vždy zářil. Ani to ne, Jiří? –
Tak poraďte jí, co má činit tedy? –
A Jiří vrhl vzteklý pohled stranou,
jak dravec, jenž se k skoku právě chystá.
Pak děl však klidně, hlasem jak led chladným:
„Co Jidáš dělal, zradiv Židům Krista?”
9