Lazebnice.

Lazebnice. (Podle Pope.)
Jak mnohá s manželstvím jest bída spojená, To, slyšte, poví vám v něm paní zkušená; Co ona koupila, vy moudrost darmo mějte, I žena jedenkrát, že pravdu řekla, znejte. Já ovšem bez viny jsem také nebyla, Neb sama sobě bič jsem na hřbet strojila, An od patnácti let, v triumfu po kostele, Pět jatých manželů jsem vedla do postele. O Kristu písmo dí, že svatbu uviděl, A mimo tu co živ, prý, žádné neviděl; Co s outlým svědomím chtí lidé z toho bráti? – Že zbožná křesťanka se nesmí dvakrát vdáti. Však, nechať čtou, a mně, mohou-li, vysvětlí, Co tamto v písmě se k Samaritánce dí: 107 Ta pětkrát za muže s pravým sňatkem vdala; Ba aniž písma nám kde jistý počet dala. Že plodiť, množiť se, Bůh poručil, to vím, A tomu textíku já dobře rozumím; I onomu, že muž má otce, matky nechať, A za svou zvolenou, kamž srdce táhne, jechať. Vždyť pak i Šalomoun měl sám žen na kopy; A předce moudrosti on šlapal na stopy. Já sama mnohý jsem již pěkný důvtip měla, A bohdá podobných bych ještě míti chtěla, Neb kdyby umřel dnes můj manžel, nemrava, A žalost měla býť má smutná potrava, Hned křesťan některý jest toho náprava. Též Pavel dí, a tenť znal naše náklonnosti, Že lépe jest se vdáť, než hořeť v palčivosti. Ne, není bezpečno dáť oheň k koudeli, Toť pravda, a co mní – jste dávno věděli. Ten samý Apoštol to otevřeně sází, Že příkaz panictví v svých knihách nenachází: To prý jen rada jest, – a my se s rozvahou Čím chceme zpravujem, jí nebo vůlí svou. I nezávidím já, když ta, neb tento jistý Si vésti vyvolí hned zhola život čistý; Buď kdo a jak chce čist, kdo jak chce ctnostliva, Já pro maličkosti býť nechci teskliva. Jsou cesty všeljaké, a mnohá povolání, A každý u sebe své libé chová zdání. Ne každý povinen, by statek rozprodal, A cožkoli má sám, to aby chudým dal; Kdo dokonalý jest, ať jest si svého prázen, Mně ale odpusťte, já nebudu ten blázen. 108 Vím, že co stojí svět, již mnohá světice Zlým mužům bránila své čestné suknice: Chléb bílý takové si s Pánem Bohem mějte, Jen paním poctivým nám režný jísti přejte. Já, kde mi kázal Pán, tam státi zůstanu, A nikdy svou těžiť hřivnou neustanu; Jen splácej mužík můj svou daň mi podlé moci, A rovnou odměnu měj za to každé noci. Ne jeho, ale mé, co má, jest, dobře věz, Toť Pavel pověděl, a ten byl moudrý kněz. Nu tedy, z pěti mých, co vám se vyobrazí, Tří prošli manželé, dva byli darmo drazí. Ti tří, ač obstární, se po mně třeštili, A, blázni, do ohně by byli skočili. Však, že jsem v peníze jich hned se uvázala, Již potom o druhé jsem hrubě málo dbala, Za lásku dělala jim špatnou potěchu, PredcPředc měla zvůle víc, než oni oddechu. Co darů nanesli! – an zlatým (ať dím krátce) Mi deštěm dvořili, jak Joviš tam v pohádce. Když jsem se zasmála, co chlapci skákali, Když jsem se mračila, hned strachy zdechali. Vy paní panovné! poslyšte, rozumějte; Tak mluviť manželům, tak vládnouť v domě znejte: Ne, není smrtnému to dáno mužovi, By moh’ tak důvtipně kdy lháti jako vy. Co na své oči zřel, to jemu upřete, A v svědomí, že lže, svou děvku vezměte. Já mluvívala jim tak nevinně a sprostně: „Hleď starý! kterak jde ta paní Klimba stkvostně, Jen samé hostiny a pocty, švihlice! Já paní ubohá nepřijdu z světnice; 109 A myslím svozuje i tebe, žena peská! Cožs zamilovaný, a tobě-li tak hezká? Mne pak když vidí jen strýc nějaký či brach, Pro Pána! kterak hned se durdíš jako vrah! A sám se, ožralý co medvěd, domů klátíš, A pak v svém lenochu půl noci hubou mlátíš; Ty z ženské věrnosti si děláš trpký žert, A říkáš, aby vzal, co ženského je, čert; Že, která chudá jest, ta muže utahuje, A která bohatá, galány přiluzuje: A jest-li od stavu, že marná s jiné dvě, Vždy pýcha, nevrlost jí fičí v kotrbě: Že zakrnělá hned, a hned že tuze hlučná, Kdy zdráva, svéhlavá, a zastůně-li, skučná. Kdo pěkná, ta že má co brániť čistoty, An síla naběhne k ní mladé holoty; A která škaredá, i ta že v malé chvilce Svým vtipem kteréhos si svábí pošetilce: A když nic jiného, že švarně tancuje, Neb zrůstem ohyzdnou tvář vynahrazuje, I každá šedá hus, co na rybník kdy vyšla, S svým čestným houserem že k páru také přišla. Kůň, osel, můž býť znán, dřív než se způsobí, A zvuk, prý, pronese hrnčířské nádobí: Jen s ženou ubohý se člověk v koupi šidí, Jest slepý v námluvách, po svatbě teprv vidí. Tu holá teprva se pravda odkryje, Tu teprv, co je zlé a žena, počije. Ty pravíš, aby jen mohl dobrou vůli míti, Že na mém pohledu tvé oko musí mříti, Mé uši lahodou vždy krmiť jazyk tvůj, A vždycky v hubě míť: Holoubku! cukre můj! 110 A kdy (což zřídka jest) se pozardím maličko, Tu aby chválil hned mé outlé měkké líčko; Co v modě pěkného, to že chci míť na vlas, A na mé rodiny že musí býti kvas; Tu dary chovačce, a služce vyvolené, Tu samé hostiny, a toulky neskončené; Tu strýčky, přátely a příbuzenstva směš; – To všecko říkáš ty, a všecko to je lež. Co víc? ty nevražně se diváš na Jeníka: Hm, blázne žehravý! což tobě z učedlníka? Jest v lícech červený, a tváři bělavé, A má ty kudrny co zlato blýskavé: Však nech té starosti, a proto vyhlaď čelo, Jáť nechci ho, by dnes se tobě umříť chtělo. Proč, z jaké příčiny máš truhly zavřené? Zdaž světské jmění tvé a statky nejsou mé? Ba na mou milou věř, tvé tělo a tvé jmění, Já nejsem bláznice, jen tobě vlastno není, Z těch dvou mi jedno dáš, bys udělal co chtěl, A kdyby zamčené je pod sta zámky měl. Hle, kdybys správný byl, a rozumem se radil, Ne každé pro trety bys hned se se mnou vadil, A řekl by: zlatoušku, měj všecku svobodnost, Vždyť pak já tebe znám, znám věrnost tvou i ctnost. Hle, hle, když ty dost máš, co tobě pojde z toho, Zda uveselení má ta neb tento mnoho? Bych dávať pak i bráť je chtěla celý den, Předc jeho nábytek máš v moci veškeren. Kdo můž to nepravé a nerozumné říci, Když soused sousedu dá rozsvítiti svíci? Stroj, pravíš, nákladný, též nebezpečný jest, A která zfintěná, ta špatně chová čest. 111 Když kočka spálená, a přiškvrlé jest srsti, Tu doma ráda, prý, je v popeli a prsti; Však kdy se vyhladí, tu z kouta paluje, Pohrává ocasem, a v slunci šaškuje, Tvář mlzne kulatou, a pyšně na se kouká, A ukazuje srst, a toulá se a mňouká.” – Hle sestry, tak jsem já těm starcům kázala, Tak jsem je chuděry dle vůle týrala: Já říkávala jim: “taks dělal, tak jsi řečil;” Nic pravda nebylo, než Jeník vtipně svědčil. Já hrýzti jako pes a štěkať uměla, Když byla vina má, jsem nejvíc křičela. A často lála jsem, že k kuběnám utekli, Ač ledva ze dveří ocháblé lýtky vlekli. A přisáhala jsem, že chodím na zvědy, Kde jsou jich nevěstky a noční besedy. Skrz zámysl takový jsem mnohé zvůle došla; Ta vtipná bystrota nám ženám zhůry pošla; Tím darem nebesa zde ženu nadala, By předla, plakala, a muže klamala. S tak dobrým, důvtipným a moudrým počínáním, A řečmi hladkými, a moci, lstí a láním Jsem odolala vždy, vždy byla pravda má, Anebo výčítkou noc muži zkažená. Když mne kdy laskavě se ruka jeho tekla, Hned jsem: “hej, s paní-li tak tovaryšsky!” – řekla. A chtěl-li – pokaždé mi taxu musel dáť, Pak dostal. – Tak jsem hle, vše na vlas znala bráť. To každý mužský věz, ať s škodou neprohloupí, Že naše pohlaví se nevdá, leč se koupí. Prázdnýma rukama se nepřivábí sup, Však ale s penězi můž přijíť také hňup. 112 Kde peněz, zdali stár, či mocen málo dbáme, Jen za ty milujem, jen za ty objímáme. Já často lála jsem i při objímání, A zase líbala, a klela v líbání. Já pořízení své bych brzo udělala, Neb slova mužovi jsem dlužna neostala. A byl-li někdy svár, ten z těžka konec vzal, Byť sedě u stolu sám papež v to se dal, Však když zas po mé šlo: “Nu teď můj milý Pánek, (Jsem říkávala mu) jest pěkný jak beránek; Nech ať tě políbím, že jsi tak hezoučký, Tak vždycky hezký buď, tichounký, vlídnoučký! Znáš v příklad Jobovu mi trpělivost dávať, Když ji tak dobře znáš, měl bys ji zachovávať. Toť ovšem nesnadno, vím dobře, ale však, Můj milý mužíčku, já naučím tě jak. Hleď, paní opatrná jest velké požehnání, Ta v domě přetrhne svár všeliký a lání. Z dvou jeden musí vlásť, a druhý pod ním býť, I žeť pak šťastný muž má rozum za svůj štít, Nech ženu slabější svou vůli za to míť. Z mé celé rodiny vždy ženy panovaly Svým mužům laskavým, a ohně jich jim braly. Pfí! to-li zmužilé, tak vzdychať si a lkáť? Což nechceš žádnému své ženy trochu přáť? Nu tedy, mějž mě sám, a vezmi si to všecko! A pomsti se; co rád to máš, a nebuď děcko. O kdybych odemkla já krám jen drobínek, Ty nevíšnevíš, jaký bych já měla počinek. Než hleď, já jsem jen tvá! – nu na! – Pfí toho lkání! Co to, mé srdéčko? – hle hodens v pravdě lání. – ” 113 Tak s těmi svými třmi jsem žila manžely, A ti, co ženská jest a žena, zvěděli. Pak za peníze jich, co jsem si naspořila, V svém stáří mladé jsem si muže způsobila. Ač usvadnul květ můj, však nesvadla jsem já, Vždy plachá, svévolná, co straka hovorná, A v tanci všelikém jsem vždycky výhru měla, A hlasem líbezným, co slavík večer, pěla. Krk žádá svlažení, a srdce posily, I pročež koflíky se mnohé prázdnily; Vždy s vínkem přechutným, krev zlepšujícím mladou, A jsoucím k milosti naběhlým žilám vnadou: Toť jisto, jako že led pojde z mrznutí, Kde hůra plna jest, tu spodek k najmutí. A víno líbkovi vždy v lásce činí dosti, Jak hřičky znatelé to vědí z zkušenosti. Ach, milí bohové! když pojmu v mysl svou, Tu radost mladých let, a krásu minulou, Mé tenkrát libostky, má tenkrát potěšení, O v jaké rozpaly můj starý led se mění! Ten zlopověstný svět měl rozkoše až moc; Teď dobývání však a vnadě dobrou noc! Běl pěknou přebravši kam ubohá se vrhu? I půjdu tedy já teď s otrubami k trhu. Můj drahý čtvrtý muž byl věrný nehrubě, On namlouvalky, prý, měl jednu nebo dvě: Než vrub ten přepěkně jsem jemu vyplatila, Ne jak vy myslíte, – ne tak jsem špatná byla; Brž tanci, strojením, a kvasy, pitkami, A shledem na kohos takými očkami, Až mu to k srdci šlo, a zažehal ho v kosti Hněv šílený a vztek, a oheň žehravosti. 114 Že věčnou slávu má, to nepochybná věc, Neb tuto byla jsem já jeho očistec. Když mnohokráte jej kde střevíc v nohu tlačil, Nedbaje zpíval si, a tváři nezamračil. Jak já ho zlobila, to samo nebe zná, On, jenž to čil, a já, a kdo s to rozum má. Když z pouti poslední jsem s svaté hory přišla, Kamž tenkrát s jistými jsem sobě kmotry vyšla, Tu umřel; již jest tam! – a křížek dostal hned, Jak z dříví dobrého, tak pěkný na pohled. Ten náhrob nemá sic ty rytiny a slova, Jak ten, co Mausolu ta zbožná dala vdova, Neb ten, kde pochován jest Darij výtečný, Však náklad na hroby jest náklad zbytečný. My jámu zasuli, a na to drnu dáno, Buď Bůh mu milostiv, a tak jest dokonáno! Můj pátý nejlepší a milý posledek – Dej odpočinutí mu Pán Bůh věčný věk! Od jeho milosti já srdečné a věrné Mám známky dosavad i zsinalé i černé. A k němu láskou předc mé srdce hořelo, I tu, když od bití mě všecko bolelo. Co za podivný chtíč jest pánem nad ženami, Co těžko míť, to chtí, a nic, co mají samy. Buď muž jen zdrahavý, hned na krku je má; Kde všeho v trhu dost, tu špíže laciná. Já toho veselku jen vzala k vůli tváři, Byl z Volovic, a tam kdes psával v kanceláři. Byl stravou u vdovy v tom městě rodilé, U paní Klábosky, mé družky rozmilé. Ta všeho tajemství, co na srdci jsem měla, Dřív než můj zpovědník se vždycky dověděla. 115 Tu míti chtěla jsem hned o všem zpravenu, A kdyby byl můj muž jen močil na stěnu, Neb něco udělal, co života se teklo, To jí se, – tetce mé – a ještě jedné řeklo, Též hodné paničce: co nejvíc tajiť chtěl, Ten milý dychánek se toho dověděl. Jak mnohokráte on se podrbal a škeřil, Že jaké tajemství kdy, hlupec, ženě svěřil. Než kdys, – byl Boží půst, to jsem se bavila, A tenkrát den co den k té kmotře chodila. Můj muž, ten pro štěstí byl na daleké cestě, My k domu od domu jsme cárali se v městě. Já, paní Kláboska, a písař (denní host), A zevlovali jsme, a klevetali dost; My v každém kostele jsme byli na parádě, A byli při každé pobožné maškarádě; A pilně místa svá i stráže zastali, Ne moc se postili, však málo vyspali. I na kázaní jsem v šarlatě chodila: Má roucha od molů se nepokazila, To proto, že jsem je den jak den nosila. Když jednou pěkný máj zas plodil květ a lásku, Šla jsem s tím písařem ven v pole na procházku, Tu jsme si mluvili, tak sladce – jako med, Já na svou milou čest mu dala přípověď, Že, až jen jedenkrát bych svého pochovala, Jen jeho samého bych za muže si vzala. Tu dáno po ruce, a trh byl zavřený; Já k nouzi prostředek vždy měla zpravený: A myslím, špatná by to tuze myška byla, Jenž na jednu by jen se díru bezpečila. 116 Já říkala, že mně on dávno spaní bral, A přisáhala jsem, že jest mi udělal; A spala-li jsem kdy, že o něm jen mi zdanozdáno, A na sny od moudrých že vždycky mnoho dáno; To vše jsem říkala, než všecko bylo lháno; Já jenom plnila své kmotry nauku, Jenž tuto lež – i víc – mi dala na ruku. Tak tráven po dni den, a měsíc po měsíci, Až mému mužovi Pán žití zhasil svíci. Tu prach jsem na hlavu, a černý vzala šat, A v prsy bila se, jak vdova má dělať. I šátek na oči jsem sobě přiložila, A slzy skrývala, jichž jsem však neprolila. Pak nesen nebožtík do chrámu s průvodem: Já v smutku s sousedy při písaři šla jsem. Než, bohové! co vám, když podlé vkračoval, Za lýtka kulatá a silná ukazoval! On nejvíc dvadceti se viděl míti let, Já v pravdě starší již jsem byla o dvadcet, Však ještě veselá a švarná, čerstvá žena, Jsouc hasiť plameny až k divu vycvičena. Mně hadač pověděl (a ten znal věštění), Na býku Smrtonoš že jest mé znamení. Jest tedy život můj, jak hvězdy mi ho tvoří, Ach! žeť pak hřích to jest, když člověk láskou hoří. Mne vděkem Venuše a ohněm nadala, Od Marsa obličej jsem smělý dostala, Tak silou tažená té mocné hvězdnatosti, Jsem následovala své vlastní náklonnosti. Než, nechať dopovím: As pátou neděli Jsme s tancem, zpíváním své sňatky drželi. 117 Já všecko dala mu hned do vlády a vůle, Můj nábytek, i dům, i peníze, i půle: Však toho pykala, a pykám posavad, Bylť zrádce, odbojník, ba v ňádřích skrytý had: Bůh ví, že jedenkrát mi facku vyťal v líce, Jen sami posuďte, a slyšte napřed více. Já byla urputná, co lvice v náhlotě, A hlasu povýšiť jsem znala po notě. A toulky své, co jsem prv v obyčeji měla, Nechť on si klel jak klel, jsem vždycky vésti chtěla. On byl tak všetečný, a počal mudrovať, A staré příklady mi v oči vstavovať; O Římských matronách, o jakés staré vdově, O Grachův mateři, a ženě Duilově; Na konci kázaní, by vtip svůj dovodil, Vždy z písma svatého text ňáký prohodil. On říkával, že ten, kdo v písku staví boudy, Neb cválá po poli, kde veliké jsou hroudy, Neb ženě chodiť dá na pouti venkovské, Má kuklu bláznů míť a uši oslovské. Nic platno nebylo, neb kdo mi chybu řekne, Nechť jest on kdokoli, ten v živo se mne tekne, Ten má mou nenávisť; však vím, že mnoho jich, Ba každý dělá tak – muž, žena, kněz i mnich. Můj muž (měv učené, jak víte, vychování) Si na noc čítával rád jisté pojednání, V tom všickni skladači se v kopu sebrali, (Čert vem je napořád, že tolik nalhali:) Walér a Jeroným, a Heloisina láska, Chrysip, Tertulián, a těm podobná cháska, I Šalomoun, a ctné Ovida umění, Jichž církev, jista jsem, neschválí učení. 118 O více ženách zlých, tam lhaly se pohádky, Než dobrých postyla na všecky klade svátky. Kdo lva kdy zabil? – muž! Nic toho o ženě: Však kdyby mohly psáť i ženy učeně, Oč, žeby o mužích víc zlého v knihách stálo, Než jejich pohlaví kdy o ženách se zdálo. Nic nedbá na milost, kdo učení je vzdán, I zajdeť Venuše, než vyjde Dobropán. Býť muži nemohouc, stanou se učenými, A ženy píchají, čím mohou, – pery svými. Když věkem churaví chuť ztratí k líbání, A seslábne rozum jich, tu sednou ku psání: Že žádná nedrží svých slibů žena stále. (To pravím příhodně; teď slyšte, povím dále.) Kdys v zimě u večer můj muž si k stolu sed’, A s velkou radostí v té knize na hlas čet’, Jak první žena prý (což v písmě uviděti), V strast muže uvedla i všecky jeho děti; Jak Samson padl, a ten, co v jedu močený Šat dostal od paní, a shořel zblázněný.1) I Erifylinu 2) a Klytemnestry 3) vadu, Jak tamta kula lest a tato hromskou zradu. Než nejvíc jala jej ta Kretská necuda 4) A manžel její – býk! pfí, pfí! ta ostuda! On věděl z paměti tu celou povídačku, Jak s dobrým manželem Xantippe měla rvačku, A věděl, kolikrát se za den vadila, A kolik nádobek naň nočních vylila; 1) Herkules. 2) Erifyle zradila muže svého Amfiarousa. Diod Sic. IV. c. 67. 3) Klytemnestra muže svého Agamemnona pomocí Egista, svůdce, zabila. Mythol. 4) Evropa.
119 On trpělivě prý jen hlavu utřel sobě, A, „po hřímání déšť” – dal odpověď té kobě. Četl, kterak příteli si Arig stěžoval, Že sobě nešťastný strom v sádku vychoval, Kde v krátce po sobě tré žen se oběsilo, A bídně kláceno, jak vítr vanul, bylo. I kdež ten strom, mu dí ten přítel, řekni, kde? Neb není lepšího, hle, v žádné zahradě. Dejž proutek od toho mi blaženého stromu, Ať sobě štípím jej já k svému také domu. Pak, kterak od svých žen dva muži vzali dost, Pro zášti jedné z nich, a druhé pro milost. Ta vilnost budící mu nápoj udělala, A tamta do pití mu tráveniny dala; A muži oučinek jich lásky zkoušeli, Na noc se zbláznili, a ráno pomřeli. Jak mnohé rubaly svým pánům v spaní leby, A jiné do hlavy jim tloukly velké hřeby, A jiné klidily je jedem bezbožně, To všecko četl, a četl to velmi pobožně. Já dlouho poslouchám, nabírám, rdím se, mračím; Však když ten přiběh byl vždy delším nežli kratším, A když on pořád četl, a smáv se opět čet’, A tak již zbůhdarma půl noci ušlo hned; I vzskočíc vyškubnu tři listy já mu v zlosti, A baňku dám, že padl, až chrupaly v něm kosti. On vztekle vyvstana mne strhne rukami, A pod se připraviv mi přišel s fackami – Jak dlouhá ležíc, lkám: „Ach toť ne k vůli knize, Tos, pravím, lotrase mne zabil pro peníze. Než, já ti odpouštím – dej pocelování” – On chuďas s pláčem hned se nahnul k líbání. 120 Já dám mu pohlavek; měl tvář hned širší mnohem; Pak vzdychnu si, a dím: „ach, s Bohem, líbku, s Bohem!” Když mezi mnou a ním seč mnohá stala se, Na velké prošení jsem udobřila se; A jak řekl: „Milenko, nu tedy po tvé voli Si dělej do smrti, co se ti líbí koli:” Tu hned jsem jeho věc si vzala na starost, Že po mé chodilo, již na tom majíc dost. Tím panství dostala jsem neobmezeného, I statku vládnuti i domu veškerého, A spolu řídila jsem jazyk, ruce jeho. Ta kniha, co se v ní tak lhalo na ženy, Hned roztrhána jest a dána v plameny. Teď Pán Bůh mužům mým rač všechněm v nebi spolu Dáť radost za tu zlou, co v světě měli školu; Přej v hrobě klidného jich tělu bydlení, Jich duši mravy mé pomohly k spasení.