1.
Co to v Cerekvi vyzvání?
Hodinku-li či klekání?
Toť umíráčku mutný hlas,
Bože věřící duši spas!
2.
I v hlučnou krčmu zvonek zní;
I hned hasot utichne v ni.
„No hrajte předce!“ syn volá,
„Dobrý koláč vám táta dá!“
3.
Hudba zněla; syn otci lál:
„Bodejž mu v hrdle hudec hrál!“
A jak dohráno; řkou synu:
Skonalť otec v tu hodinu.
4.
„Také-li kšaft dělal?“ „Dělal.“
„Ajta tatík juž za své vzal!
Hej, hudci! hrajte, hrajte jen!
Nepůjdem domu, až bude den!“
5.
I přijde den druhý, třetí,
Toť otcův kšaft rozpečetí.
Jonák domův se navrátí,
A na bratry se rozkatí:
6.
„Kde podíl můj dle otcovy
Konečné vůle? já co vy
Syn a pořádný dědic jsem,
Podílu mého dejte sem!“
7.
„Teď otcův kšaft, hleď odkaz tvůj:“
„„Poroučím ti, zprav život svůj!
Dosts marnotratný! rozmrhal,
Mně pásmo života strhal.““
8.
To slyšet – v komoru běží,
Kde v rakvi již tatík leží.
Z očí mu jiskří lítý hněv,
Zlolajce tříská na rakev:
[2]
9.
„Tisíc hromů tě probudiž,
Vstaň, a cos napsal, opraviž!
Tu, šelmo! za stůl se posaď,
A piš, a nehni se mi z tad!“
10.
Na ten pozev praská rakev;
Ruka padá – noha padá –
A syn bledou hrozou strne,
An mrtvý vzhůru povstane!
11.
V rubáši sedl na lavici,
Vzal pero v svadlou pravici,
Vytřeští zrak, aniž dyše,
A piše, ale což piše? –
12.
„„Běda, běda! kdož otce klne,
To oko havran vyklyne!
Kdo šedin otce neštědí,
Onť království neobdědí!““
13.
To vidět – číst – a v zoufání –
A pryč ho zlý host pohání.
Kde pak poděl se? – Tam bledá
Ruka z rybníka vyhledá!
14.
Čelední jdou a ustrnou!
Otec sedí – otec hledí –
Jak přimrazen jsa k lavici,
A pero drží v pravici.
15.
Tu bába hned přivolána,
Všelikterá co kouzla zná,
I stříly zažehnávatizažehnávati,
Jme se ducha zaklínati:
16.
„Siré oči! pod obočí!
Siné oudy! boží soudy –
Zaklínám vás, po první ráz,
Po třetí ráz, boží příkaz!“příkaz!
17.
„SiréSiré oči zamkněte se!
Siné oudy pomkněte se!
Pokoj ti nebohý duchu!
Jdi a nechoď víc! chu-chu-chu!“
3
18.
Zažehnáno, zaříkáno,
Otec sedí – otec hledí,
Jak přimrazen jsa k lavici,
Ni rady s nímním, ni spomoci.
19.
Když od báby neprospělo,
Tu k popovi se běželo,
On pop kropí, zažehnává,
Modlí se žalm, zaříkává.
20.
Zaříkáno, zažehnáno,
A ot sedí – a ot hledí,
Jak přimrazen jsa k lavici,
Ni rady s ním, ni spomoci.
21.
Jdou pro vrchního pro popa,
Byť on jim spomohl od trupa;
Ten zaklíná, skropiv jistbu,
Žehná ho, říká modlitbu.
22.
Zažehnáno, zaklínáno,
Otec sedí – otec hledí,
Jak přimrazen jsa k lavici,
Ni rady s ním, ni spomoci.
23.
Až dítko se přibatolí,
„Pote dědečtu“dědečtu,“ blabolí,
„Pote dadat,“ a outlinkou
Chopí ho míle ručinkou.
24.
Aj div divoucí! z lavice
Otec se zdvíhá; pravice
Požehná vnoučka milého,
Až věčný sen obejde ho.
25.
A tak, co nelze žádnému –
Možná robátku malému;
Co zdíla nepravost syna,
Zpravila dětská nevina.
E: av; 2004
4