Domek v horách.

Josef Kalus

Domek v horách.
Hle, z bláta domek ulepený, tak celý mechem zavitý a v jabloně květ ukrytý jak děcko do bělostné pleny. Tak z hor se dívá do údolí jak z hnízda ptáček nesmělý – kol lesy háv svůj rozstřely a zlatem kmitá žito z polí. A ptactva hlasy tisíceré sem zaléhají jásavě, stříbrný pramen k doubravě se ze skal v hlasném smíchu bere. Zde jistě lidské štěstí trůní! V síň kročím: svíce plápolá – spí v rakvi mužská mrtvola a žena s dětmi pláče u ní. [7]