MILÁ VZPOMÍNKA

Josef Kalus

MILÁ VZPOMÍNKA
Objal mne kdos nenadále, v obě tváře políbil, hosta milého zvu dále – Vy se ptáte, kdo to byl? Z mládí mého vzpomínka to byla, nevýslovně drahá, něžná, milá. Těsně přisedla hned ke mně, do očí mi hleděla, až jsem uzarděl se temně, i ona se zarděla, ruce naše za ruce se vzaly, pohledy se vroucně celovaly. A pak k odchodu se zvedá, vzájemný když vyzněl cit, usmívavá, touhou bledá, šeptajíc: „Už třeba jít, tebe čekají též povinnosti: „SS bohem!“ – „Přijď zas brzy, milý hosti!“ [16]