MÚZE

Josef Kalus

MÚZE
Nejprostší svoje roucho vem a vejdi ke mně třeba bosa, skráň bílou ozářenou snem a oči třpytnější jak rosa, ó, kdykoli chceš, vejdi za mnou do pokoje: jsem sluha pokorný tvůj, panovnice moje! Však lyry nezapomeň vzíti a zlaď ji se srdcem mým na souzvuk; i polního hrst dones kvítí: jak drahé skvosty přijmu je z tvých ruk, před tebou skloním se a padnu na kolena, bohyně má a milenko má vyvolená!