VIII. Růžové oblaky

Josef Kalus

VIII.
Růžové oblaky Růžové oblaky
 s mladickým nadšením jaly se dováděť po nebi večerním. Dva a davdva pospolu v kole se točily, s děvou jak líbeznou mládenec spanilý. Tiskly se úžeji bělostným ramenem, tváře jim hořely nachovým plamenem. V medové polibky rozplýval žárný cit – v tom na ně měsíček přišel z hor posvítit. Oblaky leknutím jako sníh pobledly, [25] prchaly ku horám ukryť se do jedlí. Leč tam už hvězdičky očkami mrkaly – oblaky stydlivě obličej skrývaly. Leč měsíc stříbrný se smíchem mezi ně a svítil do tváře oblačné družině. Chtěl hráť a dováděť ten bílý stařeček – ony však prchaly jak stádo oveček. Měsíček – ferina – vklouzl vždy mezi ně, až v posled unaven usnul jim na klíně. 26
Básně v knize Oblaky:
  1. Z hor strmých častokráte snivé zraky
  2. I. Oblaků zlatý roj
  3. II. Dívejte se na oblaka!
  4. III. Oblaky, oblaky,
  5. IV. Oblaku šedivý
  6. V. Ten obláček košilatý
  7. VI. Což dnes na Beskydách sněží?
  8. VII. Po blankytné nivě
  9. VIII. Růžové oblaky
  10. IX. Na blankytě nebeském se šeří
  11. X. „Oblaky jitřní, pomalu,
  12. XI. Hoj, vy oblakové,
  13. XII. Ach! ti oblakové,
  14. XIII. S oblohy obláček lenivý
  15. XIV. Jen se mi nesmějte, že jsem tak malý
  16. XV. Ach, mnoho přelítne oblaků
  17. XVI. Dnes celá nebeská komnata
  18. XVII. Slunce – zlatá číše ohnivého vína,
  19. XVIII. To slunéčko zlatovlasé
  20. XIX. Na Radhošti v růžích z rána
  21. XX. Ó ti oblakové znají
  22. XXI. Rád bych se, oblaky, otázal,
  23. XXII. Já s oblaky jen rozmlouvám,
  24. XXIII. Dva oblaky zasmušilé
  25. XXIV. Včera po obloze
  26. XXV. Dneska nebem mraky chodí
  27. XXVI. Oblak černý, oblak bílý,
  28. XXVII. Z azurné jak vázy
  29. XXVIII. Sotva z komůrky své temné
  30. XXIX. Na hlavu dnes hory vzaly
  31. XXX. V prohřátém a teplém vzduchu
  32. XXXI. Země puká dechem léta žhavým.
  33. XXXII. Na nebi dnes podzimní den přede
  34. XXXIII. Z podzimních mlh slunce kouká
  35. XXXIV. Zimní slunce skrblí se svou září
  36. XXXV. Ruka Boží do oblaků
  37. DOSLOV.