XX. Ó ti oblakové znají

Josef Kalus

XX.
Ó ti oblakové znají Ó ti oblakové znají
 dobře ona místa svatá, kde stál jejich domek rodný, rodná kolíbečka zlatá. Ó ti oblakové znají dobře svatá místa ona, kde jich sladce kolíbala haluz lesů libovonná. Ó ti oblakové znají dobře ona svatá místa, kde jim rety napájela rosou studánečka čistá. Na Beskydách asi nejvíc tají se míst svatých oněch, vždyť tu přilétají denně mraky v četných legionech. S pláčem padají jim k hrudi, s pláčem hory objímají, [47] sotva jedny rozloučí se, jiné zase přilétají. Touha, láska k rodným místům z dálky k nám je žene, proto bývá u nás nebe věčně zachmuřené. 48

Kniha Oblaky (1887)
Autor Josef Kalus