Slavný pohřeb.

Josef Kalus

Slavný pohřeb.
Mraveneček pohřeb měl, jakého jsem neviděl, za rakví šlo na tisíce spoludruhů, ne-li více, truchlý hlahol zvonů zněl. Zřel jsem kněze, biskupy, družek celé zástupy, truchlý pochod hudci hráli a prapory černé vlály s paláce i chalupy. „Rcete, milí mravenci, zlatá rakev ve věnci 42 čí as pozůstatky tají? Pro koho tak naříkají ženy, muži, mládenci?“ „Umřel“, „Umřel,“ ptám se ještě dál, „král váš nebo generál?“ Dí: „Človíčku, někdo větší!“ Umlk’ jsem, s úctou povzdálečí za průvodem jsem se bral. Nad hrobem zněl pláč a sten, pak byl pomník vytyčen, na něm nápis zlatem vrytý: „Spí zde dělník pracovitý, dej mu, Bože, sladký sen.“ Údiv se mi z ňader dral: 43 „Hle, tu dělník víc než král, mozol nad perly tu platí – ach, vy mravenečci zlatí, jste nás lidí – mnohem dál!“ 44