DAR HYENY.

DAR HYENY.
Samota divoká v hluboké poušti. Chaloupka svatého Makarije zapadla v kaktovém houští. V modlitbách světec klepání slyší, vstane a hyenu vpouští. „Vítán buď, hoste, co žádáš na mně?“ Hyena vrhá se ku nohám starce, mládě své pozvedá v tlamě. „Slepé jsi?“ Plivnul na jeho oči, žehná je světce rámě. Prohlédlo rázem. Vesele skočí hyena matka, dítě své kojí, starci s ním zmizí s očí. Druhý den poznovu: Buchy, buch! duní, hyena s kůží vkročí. „Nešťastná!“ volá poustevník Boží, „chudého’s obrala, vraždou a krádeží hřích se jen veliký množí!“ Hyena prosebně v oči mu hledí, ovci mu ku nohám složí. „Nechci tvůj dar! to nebesa vědí! to má být za naše dobrodiní?“ Z kůže se krev ještě cedí – – Hyena pokleká, pozvedá hlavu, prosebně v oči mu hledí. „Nech si svou kůži, kletba je na ní, vrať se jen zas, čas k rozejímání!“ Slova ta zvíře jen raní. Kůži má v tlamě, v prachu se plíží, světci se pokorně klaní. Dojat je stařec, dlouho se dívá v hyeny zrak a vážně jí mluví: „Přijmu dar, hyeno divá, slibíš-li chudých šetřiti stáda?“ Hyena ochotně kývá. Jakoby bleskem vylétla z chaty, vesele vyje a ohonem šlehá, zaslzel Makarij svatý. Hyeny dar však po celý život jediné jsou mu šaty. Sv. Makarius (300-395), poustevník egyptský, žil šedesáte let na poušti.
26