ĎÁBLOVA KNIHA.

Sigismund Bouška

ĎÁBLOVA KNIHA. (CODEX DIABOLICUS). R. 1239.
Podlažický opat, řádu pýcha, zbloudilého kárá bratra mnicha: „Nedal Bůh ti k malbě vzácnou vlohu, abys hříšnou kresbou zdobil slohu frejné písně, nevěren jsa Bohu! Kaj se, odpustí ti Beneš světec, do slz žalu péro smoč i štětec! Pergament si vezmeš do své celly, Starý, Nový Zákon opiš celý, svého umění dej důkaz skvělý. Flaviovy knihy z války židů, Kosmu, slávu Čech i jejich bídu, Isidora bohoslovnou vědu, řeholi pak naši ku posledu opíšeš tam zdobně, milo hledu. Bratr k zemi klesl: „Vinou ďábla duše moje v horlivosti slábla. Požehnání, otče, nebo zhynu!“ – „Bůh ti žehnej, povstaň, milý synu, jdi a uměním smaž velkou vinu!“ Kruhy oken světlo v cellu padá, bratr malíř řádku k řádce skládá – – Neubývá práce, kterou přijal, ruka zmdlívá v spleti inicial, v sněhu lilijí a modru fijal. – – 42 Spousty pergamentu – jaká práce! „Kde jsi, ďáble svůdce, hříšný rádce? když jsi pomáhal mi chutě k pádu, pekel zmetku, podlou stroje zradu, zjev se, pomoz v práci do úpadu!“ V koutě celly již se rarach zdvihá, oko mnicha bleskem svým ho stihá. „Viz ty pergamentu bílé kupy, zda se na nich brk můj neotupí? stejným trestem ať i rarach úpí!“ Rarach sedí na obrovském listě, píše, kreslí v bílou blánu čistě: barvy hoří, v zlaté kvetou půdě, jak by ohněm pekel rdí se rudě, pestří se jak polní kvítka v hrudě. Umdlívá-li rarach, zbystří bázní před svěcené vody trapnou lázní. Kniha roste, ďábel popiloval... Když mnich obří knihu domaloval, ďábla vděčně kreslí v písma oval. V první polovici XIII. století napsána v klášteře benediktinském v Podlažicích, v kraji chrudimském, obrovská kniha (Codex giganteus), již ve XIV. století jako největší kniha na světě proslulá, často půjčovaná a zastavovaná a konečně Švédy 1648 do Štokholmu odnesená. Středověcí mniši zvali ji Liber pergrandis (= kniha převeliká), obsahujeť přes 300 silných listů pergamenových, z výší téměř jednoho metru a zšíří přes půl metru. Sluje také Nekrolog Podlažický, ježto obsahuje též soupis zemřelých mnichů a v tom několik set jmen českých: jinak je psán latinsky. Codex diabolicus zove se dle nádherné zlaté inicialky, v níž je rarach vymalován; odtud vznikla tato legenda. (Viz „Písemnictví české“ dra. Václ. Flajšhansa str. 17.)
43